čtvrtek 31. srpna 2023

Pozdní sběr 2023

 Vážení přátelé karpatského oblouku, 

dovoluji si Vás pozvat na tradiční akcí Pozdní sběr. 
Jak už bylo avizováno, uskuteční se v pozdním podzimu ve dnech 

►  (13.10) 14.10.—17.10. 2023 ◄
  • Akce nebude příliš fyzicky náročná, první den vede historicky nejnižším územím všech putování (do 500 metrů :-), potom už výše - výstup na Javorinu bude kolem 600 metrů převýšení. 
  • bude ozvláštněna některými místními zastávkami: 
  • Začátek 
    • ještě se domluvíme, ale vypadá to, že první část výpravy odjede v 19:55 z Bratislavy a další část, která přijede posledním vlakem z Čech ve 22:27 do Nového města. Odtud taxikem na místo spánku. 
    • také je možné přespat a v sobotu ráno se přidat ve Višňovém
    • nebo jak se domluvíme jinak 
  • Konec - mnoho variant - Žítková, Bojkovice, Bystřice
  • Spaní - ve stanech, ve Staré Turé můžeme spát buď na zahradě a nebo využít zázemí modlitebny
  • Jídlo - jak e domluvíme podle počtu osob. Opět vaříme společné večeře. Na turé je možnopst zajít na langoš naproti modlitebny. V Turé je možné si ráno nakoupit. 
  • Kde jede: Míša B | Libor S. | Pavel H | Dvořákovi | Petr M |  Petr B | Martin a Eva | Karolína | Dan S. | Zababa  |


Vystavil v Žádné komentáře:

středa 23. října 2019

Vzpomínka na dorostenecká léta v Brně

(psáno v roce 2005! Na blog dáno ku příležitosti vzpomínání na celocírkevní práci dorostu Církve bratrské. )
Již podruhé jsem ve svém relativně mladém věku příjemně donucen napsat to, co by měli psát sedmdesátníci – vzpomínky na mládí. A tak si zrychluji již beztak rychle ubíhající život. Svůj mladý věk jsem prožil v útulném mikroklimatu brněnského dorostu a mládeže.

Trojice táborových zápisníků, se zaznamenanou pamětí času. 

Ve spojení s dorostem jsem byl snad dvacet let a pokusím se několik vzpomínek popsat.

Mladší dorostenecký věk

Do dorostu jsem se dostal zcela neplánovaně. Přišel jsem ze školy domů a brácha odcházel do dorostu a já nechtěl zůstat doma sám – bál jsem se. Tak jsem raději šel do dorostu. V mládežnické místnosti jsem se schoval za reprobednu,  chtěje tak přečkat dvě hodiny čekání na bráchu. Bylo mi strašně trapně jít dovnitř. (Takto se chovám dodnes, i když trochu kultivovaněji.)

Já, na své rodné řece

Brzy z klubovny  vyšel Šum (Tomáš Veselý - t.č.vedoucí)  a vtáhl mě do místnosti, představil mě, dorostenci mi zatleskali a já zde s úlevou zůstal, více či méně dalších dvacet let.
V dorostu jsem byl jeden z nejmladších, mými rádci a staršími kamarády se stal Chozé, Pavel Hrabovský. Cítil jsem se tu jako doma. Prožíval jsem tu pocity sounáležitosti, bezpečí i naplnění i přesto, že jsem byl první roky v  roli tak trochu trpěného neználka, posledníčka a předmět humoru.


Při honbách za pokladem jsem funíval na konci peletonu, moc jsem toho neznal z Bible, leccos omylem pokazil (např. neuklidil ohniště a družina tím prohrála celoroční soutěž). 

Možná, že právě tento oheň jsem špatně zahladil....

To bývaly chvíle, kdy bych nejraději nebyl. Hodně jsem si přál být tak „dobrej“ jako mí starší kolegové. Toužil jsem mít jejich schopnosti, „svatou autoritu“, fysickou zdatnost, sekerobijecké schopnosti. Později byl rádcem můj brácha, který mě, jako svého sourozence, vůbec nešetřil. 

Vlevo dole já a Marek Branč a vpravo nahoře brácha. 

Tehdy jsem si řekl, že až budu rádce, budu na všechny strašně hodný a
na honbách za pokladem budeme tempo vždy řídit tím posledním.
Zvláštní kapitolou byly duchovní programy. Z těch si pamatuji nejvíce vyprávění přítele Jiřího Kořínka ze Starého zákona, na které jsem se těšíval. Traumatem pro mě bývaly přípravy „úvodů k modlitebním chvilkám“. Nikdy jsem nevěděl, jak na to (a v podstatě dodnes bývám bezradný, byť znám  Oemingův hermeneutický čtyřúhelník).


Výlety dorostu mě bavily snad nejvíce, jeskyně, louky skály, super krajinné hry a hlavně bezva společenství. Líbilo se mi, že se s námi mladšími bavívali i kmeti, kteří vyslechli s vážnou tváří i  kdejakou ptákovinu. Na závěr výpravy jsme se na nějakém hezkém místě modlívali. Padal večer, pod námi svítilo město a nám bylo dobře. Na další výlet jsme se těšívali zbytek měsíce.



Budoucí ing. Kučera táhne dnešního doc. Stiglera.


Zababova mašinka

Jeskyně nás nás vždy bavívaly. 

Tábory, to je pojem sám o sobě. Dodnes je mi záhadou, že jsem se nebouřil jako dnešní děti, které jsou vyděšeni flíčkem vlhkosti v podlážce nepromokavého stanu. My jsme spávali v trvalém vlhku, zabaleni v igelitech, do plátěných stanů teklo střechou i podlážkou. A přesto se nám na táborech strašně líbilo. 
Tábor po prudkých deštích...


Tady v tomto přístřešku bez podlážky jsme trávily své dny. 

 Výborné bylo, že vedoucí dokázali vytvořit prostor pro bláznivé nápady dorostenců, ba dokonce je v tom uměli jemně podporovat. Tak vznikly tři mušketýři, klub rochnitelů, bláznivé začátky olympiád, televizní zprávy. 




Co se mi však nejvíc vrylo do paměti, bylo zpívání a kvalitní kytarový doprovod. Samozřejmě velká družinová soutěž byla hnacím motorem tábora. Honby za pokladem, dřevárny, fotbálky vlajkované. Ale stejně, večerní zpěv u ohně, kvalitní mezihry Šuma a Jiřího a dalších, to bylo fantastické. Z duchovních programů jsem si odnášel zejména atmosféru – naléhavost v „přednesu“ programů.


Starší dorostenecký věk

Později jsem přece jen toužebně zestárnul. Ze sekerou jsem uměl pracovat trochu lépe, z přírody jsem taky něco věděl, hodně jsem znal mapy (v nichž si rád čtu dodnes) a začal poznávat Bibli. Starší rádcové odešli do mládeže a já jsem začal být klasický střední kádr. Na družinových schůzkách jednou za čtvrt roku jsem míval na starost nějakou hru, později i jiné  programy. Někdy jsem musel rádce zastupovat na schůzce či výletu. Začal jsem pomáhat mladším dorostencům. Dlouholetým nadřízeným byla Danka Sturmová. S Danem Smutným jsme později vytvořili silnou dvojku, což přetrvává dodnes. To už jsme byli sehraní jako jedna generační parta, která se měla navzájem ráda, rádi jsme probírali
do noci na všechna témata. Nejpozoruhodnější byla debata o teorii relativity (nekonečně malý a hmotný zajíc běžící rychlostí světla), která začala ve dvě hodiny v noci na Košařiskách. Ráno jsme vstali křepcí a vysmáti. Inu mládí. V té době se odehrály jedinečné večery pro „sesterský odboj“, s nimi jedinečná divadla – Labyrint světa, Příběh o Jumbovi, jemuž zůstala přezdívka až do dnešních dnů.


Do dorostu přišla nová generace, z nich vzpomínám především děvčata, která jsme nazývali „breberkami“, jejichž vysoký hlas – „tam na vysokém vršku seděla kukačka…“ se linul celým beskydským údolím. My „zkušenější“ jsme se jim usmívali. Šum mi na táboře poprvé svěřil samostatnou činnost – vytvoření ohniště. Snad tehdy jsem si uvědomil, že patřím do onoho středního kádru. V té době nastoupila generace kluků, z nichž se později vytvořila silná formace „kovárna“, která nadělala našim dobrým a milým kmetům mnohé vrásky na čele.

Naše formace v roce 1989. Já jsem schován kdesi vzadu. 

Generace mých vrstevníků za čas odešla, ba odešli někteří o trochu mladší, které už křepčení a hry moc nebavilo, a v dorostu zůstali jen mladší. Přítel Dan taky odešel, a já zůstal jako rádce družinky, nemaje v dohledné době perspektivu žezlo rádce někomu předat. Začala doba maturity a nástupu na VUT. Já jsem hodně nestíhal a přestával chodit na schůzky. Zároveň, i mě, honění se za výsledky družinovek moc netankovalo. Ale pak se cosi zlomilo a já pochopil, že smyslem dorostu je předávat a vést druhé, stát se pastýřem malých „hnědých hlaviček“ a ukazovat jim na velkého milého pastýře pastýřů Pána Ježíše Krista. Začal jsem opět býti aktivní. 

Šum mi tehdy řekl, že si s družinou mohu dělat co chci a začali i samostatné družinové dvoudenní výpravy do údolí Libochůvky u Chytálek (dnes je ta louka zoraná a zohyzděná mimořádně odporným „rančem“), kde jsem si s dorostenci dělal co jsem chtěl. Spřátelil jsem se Konrádem, kterému jsem chtěl předat nástupnictví v Hiawathě. 
Fantastické v té době bývaly výpravy na vysočinu, do Oldříše, Pusté Rybné. Nádherná atmosféra, hry, bohoslužby v Pusté Rybné či v Telecím, první pozvání na „setkání staršovtva“ u skleničky piva v zadním pokoji chalupy Dostálů.

Družina pro mě tehdy starších mužů mě přijala mezi sebe....
Šum, vedoucí dorostu a starší sboru Zděnek Brokl

Tábory v té době bývaly spanilé, snad nejnádhernější, které jsem kdy zažil. Družinová soutěž byla povýšena kamsi jinam, než jsem znal v mládí. Bojovali jsem mezi sebou, cedili krev, ale zároveň jsme se snažili přát si navzájem vítězství. Povzbuzovali jsme jeden druhého. Nakonec jsem však viděl, že v dorostu už prostě zůstat jako rádce nemohu. Nebylo by to normální, ba setrvání ve funkci rádce ve věku dvaceti tří let byla anomálie, svědčící o jisté opožděnosti. Přesto jsem však dostal velmi vznešený úkol založit a dát dohromady družinku Ahave.


Titulní strana ze zápisníku z tábora Ahave


Kmetovský věk

A tak jsem poslední tábor byl v roli vedoucího nové čtvrté družiny. Pak jsem definitivně vedení předal (na mezičce blízko Šumova obydlí) Davidovi Starému a stal se kmetem. Nadšen švýcarskými kurzy pro vedoucí dorostu jsem chtěl zavést do  po léta tradičních dorosteneckých kolejí nové prožitkové prvky, o kterých jsem si v té době myslel, že jsou mnohem lepší. Začal prosazovat tématické tábory, využívat induktivní metodu studia Písma. Dnes se to vidím poněkud s nadhledem.
Později mě Šum pozval do nejužšího vedení dorostu. Byla to pro mě do značné míry vytoužená meta, ale už tehdy mě prosil Milan Hluchý, abych převzal vedení mládeže. Čekalo mě bolestné rozhodnutí. Hodně jsem si přál být vedoucím dorostu, ale viděl jsem akutní potřebnost věnovat se mládeži. Nakonec jsem se rozhodl pro mládež. Věřím, že mě tak Pán Bůh vedl. Prožil jsem, zpočátku proti své vůli, nádherné doby vedení mládeže, do které jsem zavedl dorostenecké prvky povýšené na mládežnickou úroveň. Do dorostu jsem nadále fušoval, občas schůzkou, občas akcí. Organizoval jsem v  víkendovky tvz. „Vietnamy“.

Pozvánka na první Vietnam

Na jednu z nich přišel jen jeden účastník – Pavel Dvořák, za to se s námi definitivně spojil jeden z vedoucích, který se za rok stal křesťanem - Petr Ševčík.

Zřejmě zcela první Rudičák -
exploatace Rudického propadání. 

Vietnamy se přetransformovaly do Bílých skal. Tyto akce spoluvedli a pak vedli  nadšenci Pavel Dvořák a spol. Asi nejvyspělejší byla prožitková akce o hledání smyslu života. Chtěl jsem budovat most mezi dorostem a mládeží. Moc se to stejně nepodařilo, protože jedna generace kluků stejně vymizela. (Myslím, že to nebylo mým nástupcem ve vedení mládeže, jak později říkalo.)  Na táborech jsem měl aktivně na starost biblické programy, k radosti zaneprázdněného Šuma a Jury. Za nejlepší považuji pečlivě připravený arnolecký program  „Zákon a milost“ a dopředu skoro nepřipravený „Marnotratný syn“ v Malontech.


Později mi jeden vedoucí dorostu řekl:
"Ty jsi takový náš šaman"


Poněkud smutnější kapitolou tohoto období byl „Tábor rozhodnutí“. Zde se hodně vyprofilovala skupina „kovárna“. 


Nikdy jsem nezažil v dorostě takové vztahové napětí. Hoši prožili adoslescentní období vzpoury. Snažil jsem se všemožně o udržení vztahu s nimi – naivita mládí. Nakonec vše skončilo rozpuštěním dorostu. Bylo to myslím velmi dobré a moudré rozhodnutí, hodné kmetovského věku Šuma  a Jiřího.
Nakonec vše dopadlo dobře a další rok se uskutečnil puťák do Slovenského rudohoří ve stejném složení jako předchozí dramatický tábor. Slova Kojšovka, Osadník, Zadielská dolina mě dodnes hladí u srdce.

Jako vystříhnuté z foglarových kronik....

Hledání lištiček maličkých (duchovní program dle Pís.pís..2,15), západy slunce, jemné předivo vztahů. Co tam bylo tak úžasného? V podstatě jsme nic a zároveň vše. Žádné složité programy, prožitková pedagogika, orvávačky, psychohry.


Jen jsme táhli pohořím, zpívali, povídali či byli sami. Ale v tom bylo vše. Všichni jsme se vrátili nadšení. Do těch míst se dodnes vracívám, žel sám, a hledám loukách zbytky zašlé slávy, i když vím, že marně.
V té době začal vznikat malý dorost. I tam jsem trochu pomáhal. Nejvíce na táborech. Ale byly to spíše z mé strany pokusy o něco, co jsem neuměl a neznal. Chudáci děti.

Malý dorost

Malý dorost mi spadl do klína až po skončení vedení mládeže. Tu jsem předal Jiřímu Němcovi. (Poslední program na mládeži jsem měl o Josefovi Vavrouškovi.)
Já jsem se stáhl nikoliv do velkého, ale do malého  dorostu, odkud odešel dosavadní vedoucí Radim za rodinnými povinnostmi. Jakoby jsme začínali znovu a byly to opět spanilé časy. Do vedení postupně přišla Bára, znovu se aktivizoval Luda, Radimova sestra, na táborech se vařil lodník Tomáš Záděra, spolupracovala Katka Danielová. Pro mě to byly opět časy nezapomenutelné.

Budoucí maminky dnešních dorostenců....

Do dorostu jsem  dal vše, co jsem uměl i neuměl. Vznikla krásná parta vedoucích. Stalo se tak v břeclavských lužních lesích na hájovně „Herdy“ v teplém  podzimním čase. (Dnes se takovým akcím říká „team building“ a autorizovaným firmám se za to platí děsný prachy.)  Drželi jsme pak spolu, podporovali se, měli se rádi. To je myslím základ celé práce. Zejména Indiánský tábor byl z vrcholů prožitkové pedagogiky. Děj jsme přehnali do takové míry, že se děti považovaly hru za zcela reálnou skutečnost.


Krásné bývaly i víkendovky a sobotní výpravy. Půlroční hra o věžích města Brna, jejíž libreto jsme vymýšleli v průběhu hry, duchovní program o ODS (ovoce Ducha svatého), kdy na každé schůzce děti hledali jedno z ovocí v parcích města (například javor ověšený švestkami).


Bylo mi hodně smutno, když jsem odcházel do Třebové a na prvních zdejších táborech jsem trpěl pod píšťalkou hlavního vedoucího (jak hnusný název pro kmety), děsil se kufrů dětí namísto batohů (kufry dovezla na tábor avie!), podivoval se nízké odolnosti dorotenců i vedoucích, malé tábornické zručnosti. Musel jsem si zvyknout na jednoduché hraní na místo jemného kytarového doprovodu. Ale to jsou jen vnější věci, evangelium, zůstalo stejné a  zvyknou se dá na vše. Hlavně mám radost, že malý dorost pokračuje plynně dál a táborový program, ještě víc managment tábora,  je mnohem dál, než byl za mých lét. Je radost sledovat z dálky stále rozvíjející se práci.

Závěr

Fenomén brněnského dorostu považuji za jedinečný a v církvi zřejmě málo viditelný. I kterýkoliv skautský oddíl by byl pyšný na takovou historii.

  • Úžasné je, že do dorostu dnes chodí vnoučata bývalých dorostenců. Úžasná je důvěra rodičů k vedoucím, kterým svěřují své děti. (To dnes, v době nafouklých pedofilních afér, není samozřejmost!) 
  • Výborná byla návaznost dorostu na mládež. Pravda, není to snadné vytvářet mosty, ale přece jen. V mládeži se na puťácích rozvinulo to, co se v mládí člověk naučil. (viz.  článek brněnský fenomén – Karpatský zápisník, vydal Bohuš Kučera, 1993, Brno)  Silnou stránkou je, že dorostu vzniká svým způsobem jedna generace sboru. Od svého mládí je skupinou, která se zná a spolu prožívá další roky. To co je silnou stránkou, však bývá i největší slabinou. 
  • Bylo by také dobré přemýšlet, proč se nepodařilo všem předat štafetu víry. Vím, že si mnozí tyto otázky dávají.
Co říci na konec. Cítím nesmírnou vděčnost za oněm dvacet let v dorostu. Mnohokrát jsem za to Pánu Bohu děkoval. Vděčnost všem generacím vedoucích, kteří se stali mými přáteli a ukazovali mi cestu životem, jejíž počátek i konec je Kristus Panovník (Kyrios).


Soli Deo Gloria – samému Bohu budiž sláva. 

Zababa (Napsáno 2005 v České Třebové a publikováno 2019 ve Frýdku-Místku)
Fotografie: Tomáš Veselý - Šum

Vystavil v Žádné komentáře:

středa 31. srpna 2016

Ešusovník

Ku příležitosti letošní výpravy do Rudohoří uveřejňuji dávný text i dávné fotografie mého milého vedoucího Tomáše Veselého - Šuma.  Text byl psán pro brněnský časopis Kompas na přání mého tatínka. Pochází někdy z toku 1999. 

Když je hlava unavená, je velmi příjemné lehnout si a přes křehký most vzpomínek přejít údolí času a vrátit se do starých dobrých dob….


To byly časy. Komunisté slídili po tajných skautských oddílech  a pro naší mládež připravil Pán Bůh karpatský oblouk, aby v něm po desetiletí našla svoji skrýš.
Bezpochyby kultovním místem pro mládež a dorost našeho společenství bylo Slovenské rudohoří (jediné pohoří, které dnes můžete projít, aniž byste byli v Národním parku či chráněné krajinné oblasti). Stačí se jen připomenout názvy a hned se  vybaví atmosféra plných dní – Margecany – špinavá blízkost východu, Alvinin pramen – tajemná štola dávající vodu, lázně Štos – osvěžující bazének s vodotryskem, Osadník – jižní lesy a kultovní místo mládeže a dorostu – tábořiště pod Osadníkem.


Vzhledem k tomu, že mi zadavatel článku – můj tatínek – připomněl, že mé vzpomínání má míti duchovní rozměr,  rád připomenu jednu z mnoha nádherných příhod, která mi splývá s Rudohořím.
Začalo to na mém prvním puťáku do Rudohoří. Putování bylo fascinující. Krása společenství spolu s krásou přírody se zapisovali na věky do mého srdce a paměti. Po týdnu trmácení jsme došli na tábořiště pod Osadníkem. Rozlehlé tábořiště se všem líbilo. 

Přílet sovětského letce, v pozadí naše bájné tábořiště.

Ti starší z nás si rychle připomněli staré dobré časy, kdy zde v minulosti s mládeží i s dorostem pobývali. Šum dokonce našel starý ešusovník, který minulé „generace“ mládežníků zakotvili u ohniště, aby na něj věšeli své  ešusy. Byl značně seschlý polehával  a nebylo na něm mnoho větviček, na které by nové generace mohli věšet své ešusy. 

Jiří kořínek se opírá o onen ešusovník - alespoň podle mé hypotézy. Píše se rok 1989

Šum vyrobil větvičky nové a zapustil je do starého ešusovníku. Pro mě to bylo něco nádherného. Dýchla na mě historie naší mládeže, historie sboru. Bylo navázání na generace, nové návraty na stará místa… Nevím, kdo to prožíval podobně… Když jsem odjížděli, obnovený ešusovník stál jako strážce tábořiště a čekal na další generace. A čas šel dál a dělal své kotrmelce.

Bájné tábořiště pod Osadníkem v roce 1978. Ešusovník je viditelný. Plátěné stany, které krásně nasákly vodou. Tyčky a kolíky se k nim dělali na každém místě znovu a znovu. Skoro každý kluk musel mít sekeru a ovládat ji. 

Tentokráte po létech mládež vyrazila do Slovenského rudohoří. Šli jsme z opačné strany k tábořišti pod Osadníkem. Čím blíže jsme byli tím větší vzrušení se mě zmocňovalo, vzpomínky vřely. Zase doma. Staré dobré tábořiště. Hledám starý ešusovník. Ležel.Trochu nahnilý. Již téměř bez větviček  K překvapení mnohých jsem se jal pahýl zprovozňovat. Našel jsem v něm dírky po  Šumově noži i nějaké staronové věšáčky. Ostatní moc nechápali. Byli důležitější věci. Rozhovory o křtu nových mládežníků, kteří mohli uvěřit. Stál jsem o to, aby pochopili, jak důležité je podávat si ruku s minulostí. Myslím si, že přece pochopili. Za pár dní přišel čas odchodu. S podvečerem se mládež sbalila pokračovala dál. A ešusovník opět osaměl. Kdy se sem vrátím…?. A čas dělal své kotrmelce.

Dorost opět vyrazil do Rudohoří. Již ve zcela nové sestavě. Já se stal již pamětníkem, nikoliv obdivovatelem nových věcí. Byl to nebeský puťák. Opět krásné společenství, chytání maličkých lištiček, blikající světlušky v lesích, vůně lásek se linula kopci.


Bájný puťák v roce 1995 a já v roli nejmladšího vedoucího. Měl jsem na starost duchovní program o chytání lištiček maličkých, co škodí na vinici.  Vlevo Jiří Kořínek a vpravo Tomáš veselý-Šum.

Naše veselá kopa.

Opět jsme došli na staré dobré tábořiště pod Osadníkem. A já se rychle začal shánět po ešusovníku, abych opět navázal na generace. Stále tam byl. Shnilý, rozpadlý. Ale kousek byl ještě funkční. Marně jsem Šuma přesvědčoval, aby jej zprovoznil. Zasadil jsem pahýl opatrně do trávy. Vedle něj Šum postavil nový. Zcela nový. Rozložitý  a košatý. Starého ešusovníku, tedy spíše kousku shnilého dřeva, si již nikdo moc nevšímal.
Za rok, jsem to nevydržel a toužil se vrátit na místa, kde jsem prožil nezapomenutelný čas. Byl horký den. Procházel jsem ze Štosu do Hačavy. Nemohl jsem jinak než se podívat na starý ešusovník. Ležel rozložený na několik kousků.. Když jsem je vzal do ruky rozpadli se. Mnoho zim a jar se na něm podepsalo, červi jej provrtali, mravenci vyžrali  Ani mé věčné zasazování do půdy mu moc neposloužilo, spíše každý rok jeho život zkrátilo. Vzal jsem z něj kousek a odnesl jsem si jej domů. Doma jsem část dal Šumovi a svoji jsem časem, jak to bývá u mě zvykem, ztratil.
Asi měl tehdy Šum pravdu, existují přece jiná pohoří a tisíce ešusovnků tam čeká na nové putovníky. Asi stačí jen to co máme utkáno v paměti a srdcích. A i s tím máme problémy a chceme se vrátit tam, kam se již nikdy nevrátíme. Vždyť jsou nové ešusovníky. Kázání tohoto káže o mnohém. Kdo slyší rozuměj.
A tak honem zpět po mostě paměti přes údolí času do dnešního dne. Hledat nové ešusovníky.
 
Krajina slovenského krasu. Zde jsem začal poprvé vnímat tajiny karpatských jádrových pohoří, které jsou z vnějšku tvořeny masami vápence, dávného příkrovu, který pukl a karpatské hory vystoupily ze dna moří. 








Vystavil v 2 komentáře:

pondělí 8. prosince 2014

Tabulka karpatských puťákův (se Zababou) po roce 1999

Účastnická tabulka v tabulkách google: *zde*

Tabulka prehistorických puťáků: zde

---------------------------------------------------------------------------

1999 | Nízké Tatry – Muráňská Planina

Skvostná akce. Putování pouze ve třech Jirka, Tom a já. Skotačivé a pro mě zcela objevné. Poprvé zcela sám bez moudrých horlaů kolem mě. Prošli jsme celé Tatry a kousek Muráňské planiny.

Pozvánka: --
Fotogalerie:--
Zápisky:--

----------------------------------------------------------------------------

2000 | Velká Fatra – Malá Fatra

Moc jsem se nesnažil nikoho pozvat, byl jsem už v Třebové a prošli jsme s Tomem Velkou Fatru a Malou Fatru. Bylo to opět skvostné, s nočním sestupem Janošíkových dier a objevem nejkrásnějšího pohoří – Velké Fatry.
Pozvánka: --
Fotogalerie: --
Zápisky: --

----------------------------------------------------------------------------

2001 | Capaciny-Paring

První samostatná rumunská výprava. Po létech setkání s Rumunskem. V Simerii stále visel zatykač z dávných dob.  Bloudění v lesích, brodění se soutěskou, odpadky v horách a dobytí Paringu.
Pozvánka:  --
Fotogalerie: --
Zápisky (jedny z prvních) : zde

---------------------------------------------------------------------------

2002 | Roháče - Chočské vrchy

Výprava s třebovskou mládeží, asi ta nejvíce nepodařená – vrátila se nás polovina. Ale přesto na nic moc rád vzpomínám, kdykoliv jedu přes Ružomberok.

Fotogalerie: --
Zápisky: http://davnyzababik.blogspot.cz/2012/11/putovani-trebovske-mladeze-2002-z.html

-------------------------------------------------------------------------------

2003 | Vilcan – Cernei – Godean

Poměrně dosti náročná výprava, kde se spojilo Brno s Třebovou a já si uvědomil, že to není zas tak jednoduché, jak se zdálo při plánování. Ušli jsme toho opravdu hodně. Na stará místa jsme se vrátili. Jiná objevili.

Fotogalerie: http://zababovo.rajce.idnes.cz/Davne_putovani_Godean_2003/
Zápisky: http://davnyzababik.blogspot.cz/2014/01/r-u-m-u-n-s-k-o-2-0-0-3-vilcan-godean.html

--------------------------------------------------------------------

2004 | Rodna

Náročná výprava, protože propršely snad všechny dny. Mlha. Z hor moc nebylo. Navíc vztahově dosti nesnadná výprava. Ale opět na ni moc rád vzpomínám, zvláště na její závěr, sadovitou krajinu s nejhlubší jeskyní a s pochodem smrti.
Zapisky zde

-----------------------------------------------------
Pozvánka na první setkání: zde
----------------------------------------------------------------------------


2005 | Ukrajina  - Rachovské hory

Tajná výprava jen ve třech. Nějak se mi už nechtělo řešit nesnadné vztahy na výpravě. A podařilo se. Výprava byla  skvělá, odpočinková. Nádherná. Prošli jsme nížiny i výšiny. Na konci jsem zůstal v Mukačevě a objevil jeho krásy.


Zápisky (zpětně na old blogu): http://davnyzababik.blogspot.cz/2011/12/toto-putovani-se-konalo-v-cervnu-v-roce.html

----------------------------------------------------------------------------
Postsetkání: zde
----------------------------------------------------------------------------


2006 | Ukrajina – Černohorská polonina – Chrbet

Po odpočinku jsem se zbláznil a opět dal dohromady dlouhou výpravu do Ukrajinských hor inspirovanou Plavbou jitřního poutníka na konec světa. Zažili jsme horskou bouři i ráj konce světa.

Fotogalerie: - fotky jsou
Zápisky: prakticky nejsou

----------------------------------------------------------------------------
Posetkání: vůbec nevím, že by bylo
---------------------------------------------------------------------------

2007 | Nízké Tatry – Boržava

Opět jedna ze skvostných akcí, jen ve čtyřech a potom ve dvou. Přechod Nízkých Tater a jako bonus polonina Boržava na Ukrajině. Akce náhradní za bulharský Pirin, vzhledem k nemoci maminky.

Fotogalerie: DVD Libora
Zápisky: zde  a zde

---------------------------------------------------------------------------
Postsetkání v České Třebové:  zde
---------------------------------------------------------------------------

2008 | Baiului, Sirius, Čukaš a Penteleu

Jedna z bájných výprav. Neuvěřitelně pestrá, co do rozličnosti tvarů hor a osídlení pohoří. Cesta do značné míry opuštěná. Poprvé se mění obsazení výpravy v prostřed putování. Příchod Zbyňka je dodnes legendou provázející další výpravy. Závěrečný Meledic zůstává jako výzva do budoucnosti.

Fotogalerie:  vynikající DVD Libora
Zápisky: zde

----------------------------------------------------------------------------
Postsetkání se zřejmě nekonalo
----------------------------------------------------------------------------

2009 | Lotru – Paring

Přichází nová vlna výprav s mladším obsazením. Na scéně se objevuje Petr Šmíd. Výprava opět skvostná, v druhé části zmenšená na polovinu. V polovině s úžasným odpočinkem na skvostné polaně se skvostnou salaší. Výprava s nesnadným koncem ve vichru s deštěm a navíc  v zajetí amorka. 

Fotogalerie: Liborovo DVD
Zápisky: http://zababik.blogspot.cz/2010/05/rumunsko-lotru-surean-paring-2009.html

---------------------------------------------------------------------------
Pozvánka na Mladkov 2009: zde
---------------------------------------------------------------------------

2010 | Surean – Paring

Další pokus o dobytí Paringu, tentokrát úspěšný. Objevná výprava – mepochopitelně krásné čarovné údolí, Sarmezuigetušra, planiny Sureánské. V polovině opět zmenšujeme výpravu a dobýváme za bouře Paring. Potom běžíme přes hory a končíme na nejtišším místě v horách.

Fotogalerie: nejrůznější
Zápisky: http://zababik.blogspot.cz/2010/10/rumunsko-2010-paring-surean.html

----------------------------------------------------------------------------
Pozvánka na Mladkov zřejmě není. 
----------------------------------------------------------------------------

2011 | Vrancei – Penteleu

Jedna z nejskvostnějších výprav, co jsem kdy zažil. Málo polonin a přesto tak krásně. Bloudění, opuštěnost. Tajemný Meledic na začátku. Přírodní plynový hořák a závěrečná Koza. Vše jako ve snu. Krásné společenství. Poprvé s námi Ondra a Darek.

Fotogalerie: http://zababovo.rajce.idnes.cz/Rumunske_putovani_Penteleu_vrancei_2011/
Zápisky: http://zababik.blogspot.cz/2012/02/rumunsko-vrancei-pentrleu-2011.html


2011 | Černohorská polonina

Drobná několikadenní podzimní výpravička s Danem na Ukrajinskou černohorskou poloninu. Opět skvostné – opuštěnost, klid, západy slunce i noční tajemné světlo. Závěrečný finiš mi zvýšil sebevědomí.  Vše vynahradila večeře v Lezavčině, plechové vědro na umytí, brambory a sýr.
Pozvánka: --
Fotogalerie: http://zababovo.rajce.idnes.cz/Ukrajina_podzim_2011/
Zápisky: http://zababik.blogspot.cz/2011/12/podzimni-cesta-na-ukrajinu.html

-----------------------------------------------------------------------
Pozvánka na Mladkov 2013:  zde
-----------------------------------------------------------------------

2012 | Muntele Mare

Tak trochu smutná výprava, krátká, měsíc po pohřbu tatínka. Také trochu divná, protože pohoří bylo nízké, plošinaté. Skvost přišel až po sestupu. Dodnes nechápu, kam jsme se to dostali. Snad do hobití země.

Fotogalerie: http://zababovo.rajce.idnes.cz/Muntele_Mare_2012/
Zápisky: http://zababik.blogspot.cz/2012/10/dvakrat-jine-karpaty-2012-vyprava-prvni.html

2012 | Horhany

Skvostná výprava do ukrajinských hor, která bude navždy spojena s bojem s klečí, mou počínající stařeckou nervozitou a krásnými červenými horami na závěr.
Fotogalerie: http://zababovo.rajce.idnes.cz/Ukrajinske_Horhany_2012/
Zápisky: http://zababik.blogspot.cz/2013/01/horhany-ukrajina-2012.html

---------------------------------------------------------------------------
Mladkov 2013: zde
---------------------------------------------------------------------------

2013 | Tuliša – Retezat-Godeán – Tarcu

Jedna ze zcela skvostným výprav. Jen málokdy se podaří sestavit tak pestrý plán. Vysoké hory, nízké hory, tajemná údolí. Závěrečné bloudění v mlhách jsme také s přehledem zvládli. Večerní Sarmezigetušra – nádherná tečka, i s večeří v Simerii.

Fotogalerie: na webu nepublikováno.
Zápisky: http://zababik.blogspot.cz/2013/10/rumunsko-2013-tulisa-maly-velky-retezat.html

----------------------------------------------------------------------------
Setkání v Mladkově 2014 (chybný letopočet): zde
-----------------------------------------------------------------------------

2014  | Paring -  Vilcan

Ta výprava měla být super, no zase někdy dosti nesnadná. Déšť, napjatost, málo jsme toho jsme ušli. Nakonec se vedoucí ožere jak mužik...
Fotogalerie: http://zababovo.rajce.idnes.cz/Rumunsko_2014_Paring_Molidvis_a_Vilcan/
Zápisky: http://zababik.blogspot.cz/2014/08/rumunsko-2014-paring-molidvis-kousek.html

2014 | Muráň – Nízké Tatry

Opravná výprava, nádherná, s odpočinkem, pohodou, deštěm a sytostí dní. Nádhera!
Pozvánka: Jen emailem
Fotogalerie: skvostné Liborovo DVD
Zápisky: http://zababik.blogspot.cz/2014/10/zprava-o-podzimnim-odpocinuti-muran.html

---------------------------------------------------------------------
Postsetkání České Třebové 2014: zde
---------------------------------------------------------------------
+
---------------------------------------------------------------------
Velké mladkovské setkání 2015 - setkání všech putovníků z uplynulých puťáků:
Pozvánka zde
---------------------------------------------------------------------

2015 | Boržava - Plešivec - Muráň - Nízké Tatry

Krásná a velmi pestrá výprava - první týden pročuraná na Ukrajině a další týden krásná a slunečná. Bylo nás pět, potom čtyři a nakonec tři. A bylo to krásné. 

2015 | Nízké Tatry

Rekreační výpravička od pondělí do pátku.  Během celého podzimu bylo jen jeden týden škaredě a to právě v tento týden. Přesto krása. Poprvé jsme spali v horské ubytovně....
Zápisky: http://zababik.blogspot.cz/2015/09/snove-podzimni-nizke-tatry-2015.html
Pozvánka: jen prostým emailem

---------------------------------------------------------------------------
Mladkovské setkání  2016 - pozvánka: zde
---------------------------------------------------------------------------

2016 | Apecká, Svidovecká, Černohorská polonina a Horhany. Bonus: Bukovecká polonina

Krásné putování v sedmi pestrými horami, od údolních pastvin, přes polany, po horský suťový lesní prales. Družné a krásné putování.  Proměnlivé počasí. Nejvyšší hora nedobyta díky bouři. 

2016 | Slovenské rudohoří

Putování návratů na stará místa mého jinošství, návratů ke starým přátelům - po létech s námi Tomáš a Katka. Putování po kurovcových hřebenech, s ostrovem zeleně na Klopáni. Během pouti ztracena dýmka od Luboše Hlavačky.
Zápis:  http://zababik.blogspot.cz/2016/10/pozdni-sber-2016-slovenske-rudohori_18.html

--------------------------------------------------------------------------
Pozvánka Mladkov 2017: zde
--------------------------------------------------------------------------

2017 | Polonina Krásná

Byla opravdu krásná, se vším všudy: hory, podhůří, divoký spojovací hřeben s Minčulem na konci.  Hory jsme přešli ve čtyřech a pátý „Nami“ nás doprovázel v příběhu knihy Jezero, který jsme si v přestávkách četli.  
Zápis: zde

2017 | Mehedinci

Suché, neznámé, nízké pohoří. Horké léto, málo vody, žádné cesty. Závěr byl panoptikální: antihory, kde místo na vrcholy klesáte do prohlubní. Voda už žádná. Závěr v soutěsce Tisei, která měla nahoře vodu a dole už ne, byl vyvrcholením. Naslouchání pekelnému hučení z hlubin jeskyně nad Herkulovými minerálními lázněmi mi dodnes nahání hrůzu.
Zápis: zde

2017 | Sulov-Strážov

Na čtyři dny. Výprava z podstaty samé obydlenou krajinou, s obchody, hospůdkami, karpatským čajem. Byla zima a deštivo. Religionistické přednášky účastníka doc. Vojtíška nás provázely. Táhlí jsme krajinou vodopádů, ocúnových luk, bukových lesů. Končili jsme v sedle Samostrél, vítr hučel, lilo jak z konve, a nám bylo v suchu spacáku krásně.
Zápis: zde

---------------------------------------------------------------------------
Pozvánka na mladkovské setkání 2018: zde
---------------------------------------------------------------------------

2018 | Ukrajinské Horhany

Divoká výprava. Divoké horhanské hory, divoká příroda, divoké počasí. Krása i námaha. Mnoho mlhy. Byla to třetí výprava do těchto končin. Ale na potřetí konečně dobyta nejvyšší hora Horhan Sivulja.
Zápis zde

2018 | Retezat a Godeán

Mnohokrát navštívené pohoří. Tentokrát výprava do okrajových částí, kde jsem sám nikdy nebyl. Dobyli jsme horu Retezat a Gugu. Krásné putování, s mnoha dešti, ale i s mnoha krásnými výhledy.
Zápis zde

2018 | Beskid Žiwecki

Neskutečně lenošivé putování. Odpočinek po prázdninách. Šlapání po hranicích Polska a Slovenska. Návštěva polských schronisk, kde byla kávička, výborný koláč. Prostě pohoda.
Zápis zde.

---------------------------------------------------------------------------
Mladkovské setkání 2019:  zde
---------------------------------------------------------------------------

2019 | Suhard - Rodna

Jedinečné, putování v pěti. Poklidný pastvinný Suhard, velehory rodnejské a na závěr třídenní ocásek  s krásným údolím  i snižuijícím se divokým hřebenem. 
Zápis najdeme zde.

2019 | Teologové na horách

Jedinečné putování šesti teologů po Nízkých Tatrách. Prošli jsme jejich východní část, ale za to důkladně a téměř zaokruhovaně. Po večerech jsme debatili o herezích. Krásné čtyři dny. 
Zápis jsem nedělal. 
Pár fotek zde

2019 | Polana

Jen lehce podzimní putovní bombnek. Putování pomazane Duchem, jak řekl Zbyněk. Putování polanskými pralesy a Zákluckými loukami. A cestou jsme potkávaly anděly pomocné. 

Zápis zde.
----------------------------------------------------------------------------
Mladkovské setkání 2020: zde
----------------------------------------------------------------------------

2020 | Lipov - Mosty u Jablunkova

Putování po hranicích československých. Byla to jakási náhrada za Rumunsko v době covidové. Ale bylo to krásné putování. Potoky tekly, studánky přetékaly. Stromy zelené. Občas deštík.  Hory stoupaly od teplých nížin až do severský Beskyd. Na putování se lidé přidávali, jiní zase odcházeli a zase se vraceli. Zatím nesvobodnější putování. Celé hory přešli jen dva účastníci. 
Zápis zde

---------------------------------------------------------------------------
Mladkovské sekání se z důvodů epidemie nekonalo. Pozvánka na neakci:  zde
---------------------------------------------------------------------------

2021 | Ceruhlau - Ciuc

Nádherné putování nižšími horami, za to krásnými, kolmými, skalnatými. Zbytek poklidný až na mědvědy, hasiče a smradlavou horu.  Závěrečné koupání v minerálkách bylo krásnou tečkou. 
Zápis zde

2021 | Pozdní sběr krajinou Vláry

Hodně pozdní, v říjnovém termínu. Bukové lesy kolem Vlárského průsmyku. Hledání stop barda místních lesů ing. Indrucha. Pozdě jsme chodili spát a pozdě vstávali. A bylo to krásné. Čtyři dny plného odpočinku v peštěných bučinách a kulturní krajině. Poslední nocleh v krabici prof. Fráňka. 
Zápis zde

----------------------------------------------------------------------------
Pozvánka na mladkovské setkání 2022: zde
----------------------------------------------------------------------------

2022 | Štvordňovka

Poprvé akce zcela nového formátu, na čtyři dny do hor Godeánských a dopravou autem. Průchod přes Gugu, Godeán se závěrečným noclehem na bájné Gugu. Poprvé československá výprava. Summa: Jako sen. 
Zápis a foto zde

2022 | Vladesa - Bihor 

Putování léta odkládané. Putování nejen za krásami vrchů, ale i krásami krasového podzemí, do fantastických jeskyní, propastí a kaňonů v planině Padis. Na horách stále pěkně až na terénní vozy.....Ale dohromady pěkné putování. 

Zápis a foto zde

2022 | Pozdní sběr - Kysuce javorníky

Poprvé beze mě. Mělo nás být 15!!  Jsem rád, že se aspoň čtyři putovníci vydali na cestu. Šli tou divočejší částí, přes Kamickou Kyčeru až do krásných horských kulturních krajin. Podle fotek tam bylo krásně. Posuďte sami:
Zápis a foto zde

---------------------------------------------------------------------------
Mladkovské setkání 2023: zde
---------------------------------------------------------------------------

2023  |  Štvordňovka - Retezat


V šesti lidech opět na klenot Rumunska. Překvapil mlhami, deštěm a sněhovými závějemi. Ale putování krásné, s dobytím hory Retezat a blahým odpočinkem u jezera radosti - Bucura. Ale i jezera s vegetariánskou zápletkou. 
Zápis zde 

2023 | Maramureš

Skvostné putování poblíž ukrajinských hranic, v krajích kde v údolích mluví rusinsky a najdeš nápisy v abetke. Putování doslova psí. Na počátku jsme se svezli úzkorozchodnou tratí. První dny jsme se probíjeli bez cest. Na nejvyšší hoře bylo nejvíce stupňů. V druhé polovině jen ve třech jsme pronikly do krajů, o kterých jsem si myslel, že neexistují. Karpatské horské osady stále žijí. 

2023 | Pozdní sběr - Krajinou kopanic

Krásná československá procházka krajinou kopanic, od Čachtic přes velebnou Javorinu až po Mikulčin vrch.na konci nás čekal nealkoholický bejliz. 
Zápis zde
 
--------------------------------------------------------------------------
Mladkovské setkání 2024:  zde
--------------------------------------------------------------------------


Vystavil v Žádné komentáře:
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)